Fotoluminiscence
Fotoluminiscence (PL) je fyzikální jev, při kterém materiál po ozáření světlem absorbuje fotony s určitou energií, čímž dojde k přechodu elektronů do vyššího energetického stavu. Po velmi krátké době (řádově typicky nanosekundy) se elektrony vracejí zpět do původního nebo nižšího energetického stavu a při tom znovu vyzáří světlo – fotony s nižší energií, tedy s delší vlnovou délkou, než mělo excitační záření.
Z analýzy vyzářeného světla lze získat cenné informace o vnitřní struktuře a kvalitě materiálu – například o šířce zakázaného pásma, přítomnosti excitonů (vázaných párů elektron–díra), o defektech a nečistotách, o interakci elektronů s fonony nebo o vlivu teploty na energetické přechody. Fotoluminiscenční spektroskopie se proto běžně využívá ke studiu polovodičových a kvantových struktur, jako jsou kvantové jámy (quantum wells), dráty (wires) či tečky (dots), kde poskytuje detailní informace o pásové struktuře a celkové kvalitě vzorku.
Princip fotoluminiscence se prakticky uplatňuje i v materiálech, jako jsou fotoluminiscenční barvy a povlaky. Tyto materiály absorbují světlo a následně jej samy vyzařují, což umožňuje jejich využití nejen v bezpečnostním značení či designu, ale také v technických a výzkumných aplikacích, kde se sleduje kvalita a účinnost luminiscenčních procesů.
Pomocí modulu PLII lze spektrometry řady VERTEX rozšířit o měření fotoluminiscence. Tím se z klasického FT-IR spektrometru stává univerzální přístroj, který kromě absorpčních a reflexních spekter dokáže zachytit také světlo vyzařované samotným vzorkem. Umožňuje tak pohodlně a s vysokou citlivostí měřit fotoluminiscenční spektra v blízké (NIR) i střední infračervené oblasti (MIR).
